Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ruská postpunková senzace MOTORAMA je tu s novým albem. Stylově novinka vychází z cesty, kterou kapela, pocházející od břehů Azovského moře, nastolila již na minulých třech albech. Tím byla melancholická a současně odlehčená náladová poloha, inspirovaná veličinami jako třeba JOY DIVISION.
Na desce „Dialogues“ je znát příklon k synth popu, v některých skladbách přibylo neonových klávesových zvuků, na kterých občas staví až téměř gotické plochy. Ty se ale vždy rozkládají na nosném, stále více tanečnějším a výraznějším groovu. Současně ale neustupuje z tajemné zasněnosti, což byl vždy pro jejich skladby signifikantní prvek. MOTORAMA nezůstává na místě, zkouší nové polohy a nové zvuky, kterými nenásilně dobarvuje atmosféru skladeb. Tentokráte i více irituje vokálem Vladislava Parshina, který tahá za uši víc než v minulosti. To však nic nemění na tom, že pokud bych měl z ranku relaxačních náladovek z minulého roku sáhnout po nějaké desce, bude tato vždycky jedna z prvních.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.